Žluťákovo motopage

Ahoj jmenuju se Petr a skoro všichni moji známí mi říkaj Žluťák, už pekelně dlouho. Tedy přesně od mejch 8 let a to už je pekelně dlouho.Důvod proč sem se rozhodl vyprodukovat tuhle stránku a přidat další zbytečnost do webovýho prostoru je moje nová milenka. Chtěl bych si tu archivovat vývoj našeho vztahu. Po dlouhých letech toužení a prázdnýho snění, jsem si jí konečně pořídil. Původ to má už v mém velmi raném dětství, kdy mně tatík vozil na tandemu na svým skůtru značky Tatran. Ten pocit mně uchvátil a usadil se hluboko v mojí duši. Nejsem kluk z vesnice, ale z Prahy, a tak jsem byl ošizen o řádění na pinckovi, o šlechtění Mustanga a o propracování se přes Jawu kejvačku až k těm dnešním nablejskanejm kráskám. Prostě tady u nás ve Vršovicích nebylo možný takový legrácky provozovat, jednak mi chyběla garáž, nebo cokoliv na uskladnění motorky a druhak by to moje máti nepřežila, protože je tu přeci tak "strašnej" provoz. Nutno říct, že jsem v době, kdy kluci normálně s motorkama začínaj, chodil do vodáckýho oddílu a díky tomu jsem více méně neměl žádnej volnej čas. Ale bylo to tam. Někde v koutku to dřímalo a čekalo na příležitost. Jak jsem pomalu stárnul :-) a přičichával postupně k dalším a dalším adrenalinovejm zábavám, nutně to muselo přijít. Chtělo to jen jedno - nějaký zbytečný prachy, za který by se dala nějaká ta krásná holka pořídit. Minulý dva roky jsem strávil prohlížením všemožných webů s recenzema a srovnávacíma testama. Koukáním po bazarech a neustálým uvažováním, jak dát dohromady co největší balík. A hlavně vybíráním té pravé favoritky. První dilema bylo jakou holku si vlastně vybrat. Silnici jsem zavrhnul hned, to je na mně moc rychlý a nějak mi nevyhovuje ten posaz. Chtěl sem něco na delší vyjížďky, aby to zvládlo případně i polňačku, dalo se to ověsit bagáží a zároveň to pořád vypadalo pěkně. Takže sem škrtnul i chopery, ač se mi líběj, ale jsou moc jednostranný, pouze na ty pohodový vyjížďky a žádný terény. Pomalu se mi začala rýsovat cílová skupina - cestovní enduro. To už dost zúžilo výběr a když jsem zvážil na jakou kubaturu bych si troufal jako naprostej začátečník, bylo téměř rozhodnuto. Rozhodl jsem se, že víc jak 650 raději ne. Raději se budu rok, dva učit a až dokážu zkrotit tenhle objem, můžu začít pošilhávat někam vejš. Přeci jen nechci se stát mastným flekem dřív, než si to pořádně užiju. Tak tedy cestovní enduro do 650 ccm. Zkoumal jsem co je na trhu k mání. Již dřív jsem usoudil, že na novou mašinu nemám a hadry a vybavení budou taky něco stát, tak jsem prolejzal bazary na netu a zkoumal ceny. A do hledáčku se mi dostaly Honda XL 600 V Transalp, BMW GS 650, Cagiva Canyon 500 a Aprilia Pegaso 650. Co do obsahu v podstatě stejné, cenově také podobné snad jen Honda se pohybovala cca o 20. - 30.tis výš. Favoritkou se postupně stávala temperamentní italka, byla prostě úžasná a ze všech zde uvedených dam měla jednoznačně nejsvůdnější křivky. V hodnocení si taky stála dobře a majitelé, ač jich u nás není mnoho, si jí taky pochvalovali. Jediný varování bylo ohledně náhradních dílů, se kterými je u italských motocyklů problém, protože se vše objednává a čekací doba je minimálně 30 dní, což může být v plně rozjetý sezoně hodně nepříjemný. Na druhou stranu se o Aprili všude píše, že je poměrně nenáročná na údržbu a je to prostě držák. Na poslední chvíli se vynořila  nabídka na skoro nový GS z policejního skladu za skvělou cenu, bohužel mi to proklouzlo mezi prstíky, ale vlastně nelituju. Vybral jsem Aprilku a hledal vhodnou kandidátku, nakonec jsem vytipoval jednu v Liberci a jel se na ní podívat. Byla to láska na první dotek. Tak jsem si jí zarezervoval a i když byl teprve leden už se nemohl dočkat první vyjížďky. Ovšem letošní leden a vůbec celá zima byla taková, že všechny motorkáře musely svrbět ruce i při rozbalování vánočních dárků. Takže týden na to jsem pro ní vyrazil s přívěsem do Liberce. Na přejezd jsem si netroufnul a dobře jsem udělal. Kousek za Prahou jsem vjel do deště a před Libercem už sněžilo, prostě pech, celou zimu je krásně a když já si jedu koupit mašinu, tak se venku ženěj všichni čerti. Nicméně všechno dobře dopadlo, obchod byl uzavřen a já si odvážel domů svojí krasavici. Pořídil jsem jí fajnový ustájení u kamaráda v garáži. Sice jí nemám u baráku, ale zase je v suchu a pod zámkem, takže nemusím trnout, jestli se na ní zítra ještě svezu. Pak přišlo nezbytný papírování, tedy zaplatit povinný ručení, dojít na evidenční prohlídku na STK a pak už jen odmontovat značku a hurá na dopravku pro novou. Pro všechny, kteří jako já nemají nejmenší zkušenost, jak to na těchto úřadech chodí, mohu říct, že povinná výměna řidičáku na Magistrátu v Jungmannce byla daleko horší. No a pak už to přišlo. Tedy první vyjížďkou se chlubit nebudu, protože ač mám řidičák na velkou motorku od roku 1991, tak přesně tak dlouho jsem na ní neseděl. Prostě autoškola hadr, nejdřív pár poskoků a chcíp no a tak dále...ale šlo to celkem rychle, je to jen o zvyku a o těch pocitech a zažití si určitý rutiny. No a teď už mně doufám čeká jen spousta nádhernejch silnic a spousty pohodovejch kilometrů....