Žluťákovo motopage

Původně to nevypadalo na žádnou zásadní vyjížďku, ale vše nakonec bylo trochu jinak. Byl čarodějnický víkend a my se s přítelkyní na poslední chvíli rozhodli vyjet za našimi kamarády na Kokořín.  Po složitém řešení, jak vypravit svojí přítelkyni na kolo tak daleko od místa určení ,aby určitě dojela a zároveň tak aby se nebála, že se sama ztratí, jsem vymyslel geniální řešení a ona mi to odsouhlasila. Ráno jsem jí posadil do auta i s kolem a odvezl jí až ke Kralupům, kde jsem jí nasadil na cyklotrasu, kterou si vybrala a rozloučil se s ní. A pak už jsem mazal do garáže vyměnit auto za motorku. Převlíknutí bylo dílem okamžiku a už jsem vyrazil. Cesta na Kokořín byla nenáročná a poměrně rychlá a tak jsem si užíval nádherného počasí a toho skvělýho pocitu. V kempu jsem našel postavené stany, ale nikdo u nich, takže telefon a zjišťuji, že všichni vyrazili na výlet. Zamykám motorku, stavím stan a jdu se podívat po okolí, jestli je někde nějaká hospa na oběd. Chvíli capu po silnici, ale čím víc se vzdaluju od kempu, tím víc sem nervozní, že je tam Aprilka bez dozoru a v každým projíždějícím autě vidím bandu loupežníků co si pro ní přímo jedou. No, dlouho jsem to nevydžel a vrátil se pro ní. Vyrazil jsem jen nalehko bez moto oblečení, jen v kraťasech a triku na obhlídku údolí. Byl to pro mně úplně novej zážitek, sice mám na kole naježděno spoustu kiláků, ale tohle bylo vážně jiný, přeci jen ta síla mezi kolenama vzbuzuje respekt. Zastavil jsem u jediný otevřený hospody co jsem našel a musím konstatovat to co už před lety, kdy jsem byl na Kokoříně poprvé, je to tu přátelé s turistickými službami veliká bída. Sice jsem dostal i něco k jídlu, ale vážně se ještě teď divím, že jsem po tom nic nedostal. Pak jsem se vrátil do kempíku a pomalu se začali trousit výletníci. K večeru zaburácely na silničce dvě motorky a zabočily k nám. Ukázalo se, že jsou to kamarádi od Ducha a že přijeli za náma na kalbičku.Pokecali jsme a kluci mi nabídli abych jel zítra s nimi, že se jedou projet někam na sever. Byl jsem potěšený, ale vážně sem si na to moc nevěřil. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou do rána, že jako uvidíme co a jak. Druhý den se vstávalo později až kolem 10h, což se dalo po čarodějnickém popíjení celkem pochopit. Stále jsem nevěděl, jestli s nima vyrazím, protože jsem se bál, že nebudu stíhat jejich tempo. Nakonec jsme vyjeli všichni stejným směrem a já jim tvrdil, že jedu jako za nima, ale ne úplně s nima :-) prostě blbost. Vydželi to asi 5km a pak zastavili a říkaj: "Tak jedeš s náma, nebo ne? Takhle to nejde." Tak jsem konečně kejvnul, že teda jo a kluci mně vzali mezi sebe, aby mně měli pod kontrolou a mohli jet podle mně. Byl to pro mně zase úplně novej zážitek jet podle někoho a snažit se moc nezdžovat a ještě si užívat cestu. Kluci volili trasu a jelikož měli GPS ani jsme nebloudili a jeli předem určenou trasou. Po pravdě nevím přesně kudy jsme všude jezdili, ale chtěli jsme v Dětenicích zajít na oběd, ale tam to nevyšlo. Taky jsme hledali u Sobotky pumpu, protože nám vysychaly nádrže. To vše jsem vnímal tak nějak mimochodem, protože to za mně řešil někdo jiný :-) a já si jen užíval ježdění a nádherný počasí. Byla to nádhera. Nakonec už nás trochu tlačil čas a tak pánové rozhodli o návratu po dálnici od Poděbrad. Já s dálnicí mám zkušenosti více méně jen z auta a tak jsem si na motorce moc nevěřil. Na nájezdu na dálnici zastavujeme a já se s klukama loučím. Není důvod, aby se kvůli mně vlekli 100. Takže díky Babine a Filipe za trpělivost. Výlet to byl perfektní a celkem jsme společně najeli cca 250 km.