Žluťákovo motopage

Po mé anabázi s chcípákem jsem konečně vyjel na první opravdovou vyjížďku. Naštěstí garážuju na okraji města, tudíž mě čekala jen jedna světelná křižovatka a pak už jen silničky mezi poli a minimální provoz. Prostě ideální učební podmínky pro nezkušeného a nejistého jezdce. Během prvních kilometrů jsem si zvykal na ten pocit, posaz a rychlost. Nutno říct, že jak jsem se pohyboval rychleji než 80 km/h už jsem začínal být nejistý. Další pěkná příhoda byla s blinkrem, protože než jsem na té první křižovatce, respektive za ní, přišel na to jak ten blinkr vypnout, muselo si auto co jelo za mnou myslet že jsem se zbláznil. To samé v nájezdech do prudších zatáček. Vzhledem k tomu, že nemám nejmenší odhad jak se ta motorka bude chovat, vzhledem k tomu jak je těžká a já se ještě ke všemu bojím téměř všeho je nájezd do první takové zatáčky téměř 15km/h rychlostí pro za mnou jedoucí auta jistě úchvatným zážitkem. No žádný učený z nebe nespadnul a tak trpím spolu s nimi. Je fakt, že nikdo netroubil ani nenadával. Naštěstí. První vyjížďky jsou kolem 50 km dlouhé a já se z nich vracím úplně vyřízenej. Takhle hotovej nebývám ani po 500 km túře v autě. Naštěstí je to s každým dalším ujetým kilometrem lepší a lepší. Už se mi daří poměrně včas řadit, nemám problémy s těmi blinkry a vůbec všechny činosti na motocyklu se začínají trochu automatizovat. Tudíž hlava i tělo se malinko uvolňují a já se mohu občas i podívat kolem sebe, jaká že je to krása. Konečně si to začínám trochu užívat a vyjížďky se stávají opravdu požitkem. Přidávám i v délce výletů a odvažuji se zajet i do města, na dálnici a vůbec do hustějšího provozu. Prostě se spolu s Aprilkou sžíváme a zvykáme si na sebe. Naštěstí je celý březen nádherný počasí a já mám docela čas na ježdění. Takže během prvního měsíce, který jsem této zábavě věnoval jsme spolu najezdili přes 700 km a já si to konečně užívám